Také míváte cestovní horečku? Že nevíte, co to je. No, tak to je něco jako tanec svatého Víta a kousnutí tarantule dohromady. Pot a třas. Nevíte kudy kam, pobíháte zmateně z jednoho koutu domu do druhého a nevíte co dělat. Občas obsadíte i onu místnůstku, kde sice nic nevyřešíte, ale je tam přinejmenším klid. Když pak vylezete ven, je kolem vás hromada kufrů, oděvů a všelijakých věcí, o kterých jste ani netušili, že je vůbec máte.
Každý snáší cestování jinak. Někdo je zcela klidný, i když jede do Afriky nebo Austrálie, někdo má cestovní horečku při cestě do deset kilometrů vzdáleného města.
Cestovat se dá různými způsoby. Autem počínaje a vlakem konče. Ovšem, je zde i parník, letadlo a ponorka. V tom všem se dá cestovat, jen u té ponorky asi bude trochu problém koupit si jízdenku. Hele, to by mne zajímalo. Na jízdu vlakem je jízdenka. Na plavbu lodí je plavenka, na letadlo je letenka. Co je tedy na ponorku. Ponorenka? Nebo podvodnice? No, nebudeme to řešit.
V poušti budete cestovat na velbloudu, což prý není žádná legrace, tedy na delší túru. Na to objet pyramidu to však nic není. V Asii můžete použít na cestu slona. Také prý nic moc.
Evropan je zvyklý na komfort. Ovšem zase někteří mí známí, kteří byli dále než já a dále, než za velkou louží tvrdí, že jízda na zděšeném medvědovi nemá zdaleka takové překvapivé obraty jako jízda vlakem ČD doma. Tedy zde u nás.
No, posoudit to nemohu, ještě jsem nikdy ne medvědovi nejel. A ani po tom netoužím.
Cestování u nás je vcelku bezpečné, i když já o tom někdy silně pochyboval například při jízdě lanovkou. Rozhodně náš vlak nepřepadnou indiáni, ani se nestane, že by mašinfíra přetopil lokomotivu a ta následně explodovala.
Proto budu cestovat rád a věřím, že vy, milý čtenáři také. Stačí jen trochu trpělivosti a odvahy jít do toho. Nu a pak nasednout na první vlak. Bůh s vámi.
